Rozhovor – Petr Kotvald: Nezvážněl jsem
Petr Kotvald před pár týdny vydal nové album Právě tady … právě teď, na kterém opět dokazuje, že sleduje to, co se děje v hudbě a přizpůsobuje se novým trendům. Pro inspiraci nejraději chodí do Londýna, který miluje a vůbec se mu nezdá, že by jeho novinka byla vážnější, než předchozí desky. Na desce se tak, jako vždy odrazili jeho pocity a on se těší, že je může v plné míře posunout svým posluchačům. Nám exkluzivně prozradil proč v 80tých letech odešel od Zagorové s Hložkem, co si myslí o současné novinařině i to, proč našinec neumí prorazit v zahraničí. Přečtěte si „právě tady a právě teď“ rozhovor s Petrem Kotvaldem …
Jaký máte vztah k Londýnu? Ptám se proto, že na novém albu máte skladbu Portobello Road, která je odkazem na londýnskou čtvrť Nothing Hill a v roce 1991 jste své třetí řadové album dokonce nazval Hydepark …
To město mě fascinuje. I k britské popové scéně jsme s Jindrou Parmou, mým skladatelem měli vždy velmi blízko. Bavila a inspirovala nás. Nakonec, když jsem v roce 1987 točil své první písně, žil už jeho bratr Eduard v Londýně a od něj jsme měli novinky a tak i nové hudební trendy z první ruky. Když jsem tam byl loni naposledy, setkal jsem se osobně s Mikem Moranem, producentem Mercuryho Barcelony a u něj doma, v jeho studiu. Byl upřímně odvázaný z live záznamu mého koncertu a z našich nahrávek. Doslova řekl, že mi závidí Milujem se čím dál víc a Mumuland. Bylo to velmi zajímavé setkání.
Snem každého umělce je vystoupit na nějaké londýnské scéně, nejlépe před vyprodaným Wembley. Snili jste – sníte o tom i vy?
Tak to mě nenapdlo, ale pravda je, že Wembley jsem si prošel, i když prázdný, stejně jako Royal Hall.
Myslím si, že stejně každý umělec má sen alespoň trochu uspět venku. Proč se to podle vás naším zpěvákům nedaří?
Trh „venku“ je obrovský a zdálo by se, že se v něm rozpustí cokoli, ale i tak si myslím, že nemáme vůbec představu o síle lobby a systému práce od Aše na západ. Být tam a budovat kariéru od začátku, včetně vazeb, kontaktů, to by mohlo přinést žádaný výsledek. Je to obrovský průmysl se svými zákonitostmi, do kterých se nedá jen tak, rozhodnutím se od stolu vstoupit. My navíc prostřednictvím médií vnímáme úplný vrchol ledovce. Kolik toho víme o hudbě a světovosti Rakušanů, Němců, Holanďanů a dalších? A přesto nepochybuji o výjimečnosti a obrovském nadaní množství našich autorů a srovnatelnosti jejich tvorby s tou, kterou denně slyšíme z rádií. V tom se určitě rozchází s názorem „rádiotiků“. Ti vám budou tvrdit, že u nás vzniká horší muzika. A věc má i další rozměr. Chtěl bych vidět, jak Rihanna, nebo kterákoliv jiná hvězda natočí album za 5 tisíc euro, jako my. Single z alba pak musí být srovnatelné s těmi zahraničními, jejichž rotace navíc podporují jejich vydavatelé obrovskými částkami. To, že rádia nepodporují více domácí novinky, zabíjí domácí hudbu a její konkurence schopnost.
Vaše nové album je mnohem vážnější, než předchozí Principal, nebo kterékoli z předešlých alb. Žádný Mumuland, trochu ironie přinášejí skladby Hull Gully a Erotika a pak se mi zdá, že jste vzali trochu vážněji. Proč?
Vážně vážnější? Tak takto jsem o tom nepřemýšlel. A co Oči ptáka, Nás vemou do nebe, nebo Portobello Road a Co mám to chtěj ‘? Album je vždy otiskům momentálního rozpoložení, nálad, emocí a pocitů, které prožívám. A vejde se jich tam až do výsledné stopáže. Nevyužít to by byla obrovská škoda. Ačkoli to i ve výsledku působí vážněji. Už název Právě tady … právě teď mluví o tom, že jde o současnou výpověď, že je to nové, moderní album. Žádný reemake a odkazy na minulost. Nesnáším věčné opakování starých šlágrů a hitů do zblbnutí. Včetně těch mých, i když se to může zdát pohodlné. Bonus mýho života je jednou z těch dokonalých balad, které nemohou chybět ve vašem repertoáru.
Myslím, že už titulní píseň vašeho sólového debutu měla tyto tendence, ale naplno to odpálil hit Milujem se čím dál víc. Aby takové písně vyzněly důvěryhodně, musí mít prý konkrétního adresáta. Komu je zpíváte vy?
Moc děkuji za pochvalu. Je pravda, že Jindra Parma umí tyto melodie dokonale vystavět. Tvrdím, že pokud působí písnička od začátku do konce samozřejmě, že plyne jakoby mimochodem, je to zásah do černého. Věřte, že tyto písně, i když nejsou jednoduché, se zpívají samy. Na nich nemám co vymýšlet a barvy hlasu v nich pak ze mě vycházejí stejně přirozeně. Samozřejmě však musí být nejen co, ale také o čem zpívat. V tom je symbióza s textařem Pavlem Cmíralem nenahraditelná. Za jeho příběhy jsem nesmírně vděčný.
Album uzavírá nová vánoční skladba. Jste opravdu milovníkem Vánoc? Nevadí vám trochu jejich komerčnost? Nepřišli už o to své kouzlo?
Miluji Vánoce. Umím odpojit balast a vnímám jen to pěkné. Určitě mi v tom programově pomáhají i moje tradiční vánoční koncerty. A tak se spolu s posluchači pravidelně zastavuji několikrát během adventu až do Vánoc a užíváme si sebe navzájem. Svojí vzájemnou přízeň a blízkost.
Oslavujete čtvrtstoletí na hudební scéně. Zapněte trochu fantazii a představme si, že by nebyly Zagorová s Hložkem. Jak by se vyvíjela vaše kariéra?
Zpíval bych . Kdyby neexistuje, ale dobře. Svými rozhodnutími měníme okamžité chvíle méně či více očividně a ovlivňujeme tak i průběh následujících událostí. Přesto věřím, že se každým rozhodnutím pouze na kratší, nebo delší dobu odchyluje od hlavní trasy. Že vlastně stále držíme námi, nebo nám daný, nastavený směr. Že těch pět společných let s nimi sice zanechalo ve mně a v našich končinách svůj otisk, přesto to byla jen odbočka a obyčejná pětina času, který jsem měl a mám dodnes pro sebe a své posluchače.
Hanka Zagorová vám prý nemůže zapomenout, že jste její tandem opustil bez oznámení. Jak to bylo?
To už je k smíchu. Formu neřešte. Princip byl v tom, že pro mě byli staří. Já jsem chtěl dělat moderní, současnou hudbu. A nechtěl jsem už být pouze polovinou něčeho nebo někoho.
Neolitoval jste toho někdy? Vaše první sólové album vyšlo o dost později, než sólový debut Stanislava Hložka. Nebylo v tom i trochu pomsty, za jakési potahaní za „správné nitky“?
Ani v nejmenším. Můj sólový začátek byl nejeuforičtější dobou mého života. První album jsem natočil ve studiu Ladislava Štaidla. Proti jeho pákám na vydavatelství nebyly dost silné žádné snahy. A druhé album Gejzír byl nabitý tolika šlágry, že mi tlak ulice, díky DJs, otevřel brány i k rádiu a televizi.
Vydali jste 18 sólových alb (včetně výběrových a dvou vánočních speciálů), tři alba v tandemu Kotvald – Hložek – Zagorová. K tomu množství singlů a nevydaných rarit. Nepomýšlel jste o podobném limitovaném boxu všeho, jaké nedávno vydal Richard Müller? Většina vašich alb se dnes už nedá nikde sehnat.
Dobrý nápad, začnu o něm přemýšlet. Máte pravdu, že něco takového by nebylo od věci.
Když jsme se spolu bavili zhruba před sedmi lety, měl jste starosti se synem. Zmínil jste mi tehdy, že přestal komunikovat a museli jste vyhledat pomoc lékařů. Chci se jen zeptat, jestli je už všechno v pořádku?
Jeho dospívání jsme společně ustály a je z něj bohudík již samostatný dospělý muž.
Tehdy jste mi o tom mluvil otevřeně a velmi si toho vážím. Překvapilo mě však, že bulvár se v tom nerýpe. Vy nejste moc vyhledávaný objekt na titulní stránky novin. Jak vnímáte současný bulvár – je agresivnější než třeba před těmi sedmi lety?
Jsem pro ně nudný náboj . Ne že by se kolem mě nic nedělo, ale je to jen moje věc. A na jakékoliv dotazy a podněty, které jdou mimo moji profesi prostě neodpovídám. Ve skutečnosti si myslím, že mnohé kauzy jsou uměle vyvolané a hlavně, že jsou lidé, kteří bulvár svými výplod zásobují záměrně. Dnes se noviny píší zpoza stolu. Do terénu se nikomu moc nechce. Pokud možno neopustit klávesnici svého počítače. Co kdo na stůl dodá, to zpracujeme a vydáme. Velmi pohodlné. Alespoň takový pocit z toho mám.
Vraťme se ještě na chvíli k albu. Budete točit i videoklip k některé z třinácti písní?
Prostředky na klip jsou prakticky vyhozené peníze. Nevím, jak u vás, ale u nás není platforma, kde by klipy rotovaly tak zásadně, že by mělo smysl do nich investovat. Přesto si to neodpustím a aktuálně je klip na Dál sníh padá a připravený máme námět na Hull Gully.
V Čechách dost hrajete. Ale co na Slovensku? Kromě pár firemních akcí se na váš koncert oficiálně nedá jít? Změní se to?
Mrzí mě to, zatím jsem na Slovensku nepotkal spolehlivého promotéra, který by až na pár solitérních vystoupení uměl pro mě připravit turné. I těch pár vystoupení však vždy stojí za to a mají skvělou atmosféru. Slovenští posluchači mi chybí. Budu se to snažit změnit.
Zdroj: www.music.server.sk
Musím pochválit Petra Kotvalda za výborný rozhovor – výstižný – od odchodu od K.Vágnera, po vydání prvého sólového alba (rád jsem si i zavzpomínal) až po loňské novinkové album. Bylo by dobré ,,časem,, vydat nevydané skladby, rarity, kterých je v archivech Supraphonu či ČRo spousta a každého fanouška Petra Kotvalda i hudebního skladatele Jindřicha Parmy určitě potěší. Tak přejme Petrovi, ať se mu to podaří a ať nová deska má úspěch !!!!